Pěší putování po ostrově
Alena a Víťa Chlumečtí
No, úplně doslova se tyhle moje představy nesplnily, podle Aleny se to už moc k osminásobnému dědkovi po infarktu nehodí, ale objevili jsme tady i jiné radosti.
Hned první podvečer jsem z našeho dočasného domova v Evizorzia villas v Perisse vylezl na nejvyšší bod ostrova Profiti Ilia s pěkným výhledem na celé souostroví a rozhodl se,
že během pobytu naše okolí trochu prošlapu.
Jednou jsem tam ještě po ránu vytáhl Áju, přidali jsme k tomu na protějším kopci návštěvu Ancient Thira,
což je vykopané městečko ze začátku prvního tisíciletí př.n.l. Kdyby tak ještě nebylo nevkusných hlídacích budek, byl by to zážitek fascinující.
Do nejkrásnějšího městečka Oia se pěšky dojít nedalo. Linkový autobus nás zavezl do hlavního města Fira a další pak na sever ostrova.
Okouzlení nádhernou atmosférou krásných bílých domečků, kostelíků s modrými kopulemi, uliček s romantickými tavernami a krámky, schůdků, vrátek a květin
jsme neradi pomalu opustili městečko jižním směrem ke kostelíkům po pěšině, která pak pokračovala nad zaplavenou kalderou, vytvořenou tím slavným výbuchem před 3500 léty.
Procházka do Firy byla dlouhá asi třináct kilometrů a stále bylo na co se dívat.
Zpátky na Oiu, ostrovy Thirasia, Nea a Palia kameni, skály neskutečných tvarů,
později přístav Athinios a před ním hlavní město Fira. Neříkám, že dvě piva v Imerovigli nezasyčela, ale větřík nám cestu zpříjemňoval a nádherné scenérie
po celou dobu udělaly z tůry nezapomenutelný zážitek. Z Firy jsme jeli zpátky autobusem a ještě jsme se stihli vykoupat.
Celodenní výlet lodí s prohlídkou kráteru na Nea kameni, vykoupání v místě, kde vyvěrají horké prameny mezi ostrovy, obydlený ostrov Therasia
s krásnými výhledy a fotografování bílých městeček na skalách z lodi, míst, která jsme před tím procházeli pěšky, to nám zorganizovaly cestovní kanceláře,
krásný zážitek, nebýt davů lidí, mohl být ještě krásnější.
Pěkná byla také tůra do Pirgos. Z Perissy známou stezkou na vrchol ostrova, zastávka v kapli pod klášterem, kousíček po silnici a příjemnou cestou mezi políčky do bývalého hlavního města Pirgos.
Kouzelné klidné městečko na pahorku se zříceninami hradu, kostelíky s modrými kopulemi, úzkými klikatými uličkami a dvorky plnými květin.
Zpátky jsem našel cestu pískovcovým kaňonem mezi vinohrady, kolem starých větrných mlýnů do městečka Emporio, které také stálo za návštěvu.
Je podobné Pirgosu, ale menší, ještě klidnější a chudší. Alena zrovna kuchtila cosi k pozdnějšímu obědu, když jsem se vrátil, už po silnici.
Na známou pláž Vlichada se také dalo dojít pěšky. Po málo frekventované silničce podél pláže, u zástávky autobusu se musí od moře, silnicí mezi poli a vesničkou k přístavu.
Za ním je kouzelná klidná pláž lemovaná zvláštními pískovcovými skalami, které vytvarovala větrná eroze do neskutečných tvarů.
Tam jsme se plážovali a zpátky už jsem souhlasil s jízdou autobusem.
Prošli jsme se také z Kamari do Perissy, kolem prý nejčistšího pramene na ostrově přes naše známé sedlo u Ancient Thira.
Do Kamari jsme pluli lodí, přátelští loďmistři nás ještě upozorňovali na poslední plavbu zpátky, ale od té chvíle už jsme je u přístaviště neviděli.
A tak jsme ťapali v plážových pantoflíčkách hezky přes kopec a místní vínečko v našem objektu ve stínu palem bylo zase zasloužené.
Popili jsme v příjemném prostředí našich bungalovů se všemi našimi novými příjemnými přáteli a všichni jsme se shodli, že to byla krásná dovolená.