Roháče nás stále lákají. Na naši už bůhví kolikátou expedici byl přihlášen rekordní počet lidí a hrozilo nebezpečí, že naše pronajatá chata v Oravici s osmi oficiálními místy praskne ve švech. Naštěstí se počet jako vždy zredukoval na šestnáct a všichni i s chatou přežili. Víťa měl s přežitím namále hned první večer, kdy mu Pepíček s Milánkem odepřeli poslušnost. To ohrozilo jeho pozici horského vůdce, pročež na ně řval až do rána, a tím si pozici nevylepšil. Ty tam jsou doby, kdy jsme na hřebeni nikoho nepotkávali ani v hezkém počasí. Cestou do Baníkovského sedla jsme potkávali desítky vracejících se promočených horalů. V sedle jsme pochopili, důvod jejich návratu, jen drsní mladíci Petr a Robert to pochopili až na vrcholu Baníkova, odkud je vichr sfouknul zpátky za námi. Koupel v termálním bazénu vše napravila a večer jsme strávili osvěžováni kapkami ze sušících se svršků u krbu. Ráno to vypadalo, že je počasí jako dělané na Ostrý Roháč, ale pod Volovcem se ukázalo, že vracející se davy zase měly důvod. Některé z nás vítr smetl k zemi a tak jsme trasu odchýlili směrem k Oravici. Jenom tři vytrvalci Robert, Víťa ml. a Petr uskutečnili nejen původně plánovanou trasu, ale i to co jsme nezvládli včera. Přes Volovec na Ostrý Roháč, Plačlivou, do Smutného sedla, potom přes Tri kopy na Baníkov a včerejší cestou zpátky k parkovišti nad Zverovkou. Ostatní šli bočním hřebenem s krásnými výhledy vlevo na Osobitou, vpravo na polské Tatry a když se otočili, vystupoval z mraků chvílemi hlavní hřeben Roháčů. Pepíček si tentokrát svoji osmitisícovku nevylezl, zůstali s Milánkem v oblasti Roháčských jezer, ale Soňa ano. Byla vysoká 1663 m, jmenovala se Bobrovec a byla nejkrásnější v celých Roháčích, možná na světě. Pěšinku mezi klečí lemovaly bílé vápencové skalky , v trávě se modraly zvonky, z vrcholu náramné výhledy a na něm kromě nás skoro nikdo. Všichni poctivě fotili, Jana kamerovala a Martin dobře hlídal mámu Lenku před pádem do propasti. A večer zase léčení bolístek v teplé vodě a zahánění žízně na chatě u krbu. Skupinka nepoučitelných hledala celou noc v bouřlivé diskuzi hranici únosnosti nadávek, nakonec ji našli někde mezi pitomcem a debilem. Šoféři se moc nevyspali, ale dovezli nás domů v pořádku.

© Vít Chlumecký