Ti, co čekali celé čtyři dny azuro, na které jsme si v posledních létech už zvykli, byli možná trošku zklamaní, druhý a třetí den nám dopoledne lilo, ale neukvapili jsme se k rychlému promoknutí a takticky vyčkali na odpolední vyčasení a parádní toulky nad Seefeldem. První den se povedl po všech stránkách, lanovkou z Biebewieru a potom přes tři sedla, přes chatu Coburger hütte u Drachensee a s odskočením si na vrchol Hinterer Tajakopf, celkové převýšení 1600 nahoru a 2000 dolů. Poslední den, na to, že jsme byli večer už doma, se taky vydařil. Zdolání Alpspitze za mlhy v neustálé naději (marné) na rozjasnění, to byl výkon slušný, na řetězech a žebřících se nikdo nebál, propasti pod námi nebyly pro mlhu vidět. Na horách je vždycky hezky, i když je ošklivo.