Zkoušel jsem zjistit od delegátky našeho pobytového zájezdu, co ví o možnosti zdolat nejvyšší horu olympského pohoří, u nás známou jako Olymp. Sám už jsem před tím věděl, že se nejvyšší hora Řecka jmenuje Mytikas a měří 2918m. Podívala se na moji tvář, ošlehanou hospodskými ventilátory, zarostlou nepěstěným vousem, pohrdlivě odhadla množství špeku pod tričkem a v očích jí bylo vidět, že se mám vrátit do hrobu. Poměrně nesmlouvavě mi sdělila několik zásad, které bych na jejím místě takovému člověku také říkal. „Přespat na chatě Spilios Agapitos, na rozcestí Skala se rozhodnout, jestli exponovanou skálou na nejvyšší vrchol, nebo bezpečnou hřebenovkou na Skolio, jen o pár metrů nižší. Jedině v pohorkách a hlavně nechodit v žádném případě sám.“ Prosebně se podívala na moji ženu Alenu, aby si mě dobře hlídala. Alena, která tohle neměla slyšet, začala hysterčit, že mě nepustí, na všechny mé argumenty měla odpověď, až když jsem prohlásil, že můj nový Olympus musí přece poznat Olymp, rezignovala.

Chtěl jsem vstávat ve čtyři, ale nemohl jsem spát, takže jsem vyrazil ještě dřív. Asi hodinu jsem vypůjčeným autíčkem cestoval z Messangaly na parkoviště Prionia, ve výšce něco přes 1000m. Moje váhání, jestli nezkusit méně známou cestu, delší, ale prý hezčí, bylo vyřešeno tím, že jsem její začátek po tmě přejel. Našmátral jsem svoji pěšinu a opatrně vyrazil. Skoro jsem se lekl, když se ke mně mlčky přidala místní horská vůdkyně. Nevtíravě mi ukazovala cestu, nabízela i nadbíhačky, ale tolik jsem jí zase nevěřil. Její silueta byla krásná. Po hodině se rozednilo a přestal jsem se jí líbit. Také velikost mého baťůžku napovídala, že se asi nedočká odměny, smutně zavrtěla ocáskem, zaštěkala a zklamaně se začala vracet. Před sedmou jsem začal potkávat skupinky, vracející se z chaty. Schválně jsem zdravil „dobrý den“, aby se mi případní Češi ozvali, ale za celý den jsem se nedočkal. Po sedmé hodině, nad chatou, les začal řídnout. Štíty, ještě před chvílí žlutě ozářené, se na chvíli ztrácely v mracích, aby z nich najednou nečekaně vystoupily, mlha poodkrývala nové a nové nádherné scenérie. Jako když si dívka hraje s noční košilkou. Na to, že byl začátek června bylo všude kolem hodně sněhu, jen na stezce skoro nic, Zeus asi dobře zametal. Dva mladíci mě předběhli, pár skupinek jsem předešel já. S Řeky a s anglicky mluvícími jsem si moc nepopovídal, od Němců jsem se dozvěděl, že jsou také na dovolené u moře, a do hor si odskočili na dva dny. Přespávali na chatě, měli všichni větší batohy, než já, a pohorky. Na Skale jsem byl v neuvěřitelně dobré pohodě, takže jsem vůbec nezaváhal a za pomocí všech končetin šplhal po červených značkách napřed dolů a potom k vrcholu, teď už bylo kam spadnout, nechtěl bych tu být za špatného počasí. Teprve tady se mi vlivem námahy a nadmořské výšky moje sedmapadesátileté srdíčko trochu rozbušilo. Když už jsem myslel, že jsem nahoře, musel jsem ještě jednou pár metrů dolů a odtud už jsem viděl řeckou vlajku a u ní tři jásající Němce. Nebylo ani deset hodin, a stál jsem s nimi na vrcholu. Plynně jsem na ně vychrlil všechna jejich slovíčka, co znám, oni mi oplatili těmi, co neznám, ale i tak jsme si rozuměli. V dlouhých kalhotách a bundě bylo docela příjemně a po odchodu kolegů jsem se vydržel kochat ještě asi půl hodiny. Mraky mi chvílemi odkrývaly nové divoké scenérie severní strany, na chviličku se ukázalo i moře na jihu. Ještě jsem z vrcholu poslal zprávu Aleně, zalhal jsem něco v tom smyslu, že už jsem zpátky na silnici, ať nemá strach, že dám na auta pozor. Sestup byl v pohodě, jenom po mých pohorkách se mi sem tam zastesklo. V půl třetí jsem už seděl v autíčku na parkovišti Prionia.

Po celou dobu mé túry bylo ideální počasí, ani horko, ani zima, Zeus mě nechal na pokoji, i když, co vím, není to žádný strašpytel, ani slušňák. Zřejmě měl zase v práci nějakou bokovku a nevšiml si, že mu někdo šplhá do kvartýru. Druhý den si to ale vynahradil, řádil jak černá ruka, okolí zasypával kroupami, lámal větve stromů a pohoří potom zůstalo bílé. To už jsem se mu ale vysmíval v penzionu. Moje dušička byla uspokojená a potom už jsem se bez odmlouvání smažil na pláži.