Možná bylo dobře, že se připlutí naší obří lodě na Madeiru vloni kvůli velkým vlnám neuskutečnilo. Poznali bychom jen částečně hlavní město Funchal, a to by bylo málo.
Naše letošní čtrnáctidenní dovolená na ostrově obnášela od každého něco. Dva poznávací autobusové zájezdy východní a západní části, několik neuvěřitelných tůr jedinečnou přírodou,
procházky po pobřeží Atlantiku i plavání a plážování.
V jakémsi internetovém cestopise psali o dobrodružné cestě na vysoký útes Cabo Girao, tak jsme ji hned druhý den zkusili. Dobrodružnost naší cesty spočívala v mém
neustálém strachu, že mně Alena rozbije hubu, protože výstup v žáru poledního slunce zastavěným svahem Camara de Lobos nebyl nic příjemného. Odměnou nebyl pustý vrchol,
ale výletní vyhlídka plná motorizovaných turistů, což naše úsilí trochu znehodnocovalo. 
Naše průvodkyně Nikol vedla autobusové zájezdy skvěle. Celý den nám zpaměti povídala o všem krásném a zajímavém. Znala dopodrobna historii ostrova,
turistické trasy, kouzelé vyhlídky i hospody. Největšími zážitky na zájezdech byly návštěvy třetí nejvyšší hory Pico Arieiro, vyhlídky Balcoes,
poloostrova Sao Loureco a městečka Porto Moniz.
V tropické zahradě na vrchu Monte jsme strávili několik hodin. Přestože už nekvetlo tolik kytek jako na jaře, bylo pořád na co koukat a co snímat.
Na tu druhou, botanickou, jsme už neměli síly.
Při dlouhé cestě linkovým autobusem 139 jsme trochu doufali, že se mraky rozeženou, než dorazíme do sedla Encumeada. Nestalo se, a tak byl náš tvrdý pochod ze sedla
hřebenem bez velkých výhledů, v dešti. Na hřebeni jsem za skálou nečekaně narazil na skupinku Němců, první dívka se nejdřív hrozně lekla, a pak volala radostně
na ostatní: Mench, Mench. Zkusil jsem jí namluvit, že ne člověk, ale Jeti, a tak jsme se společné zasmáli. Alena se večer svěřila se svým největším zážitkem dne.
Byl to pro ni sestup exotickým eukalyptovým hájem do Curral das Freiras - Údolí Jeptišek . Pro mě to zas byla představa té nádhery, která byla schovaná za mlhou... a
také kafíčko s místním likérkem při čekání na autobus 81 v údolí.
Jedna z nejhezčích levád na Madeiře je prý Caldeirao do Inferno. Vychází se na ni z parkoviště Queimadas, trasa vede krásnou džunglí,
kolem mnoha vodopádů, mohutnými přírodními sprchami a několika tunely, mezi stromy jsou občas vyhlídky k moři, nebo do hor. Někdo už se vrací z místa Caldeirao Verde
kde jsou dva znebepadající vodopády, někteří pokračujeme za dalšími úchvatnými scenériemi. Na začátku této trasy jsme obdrželi velmi smutnou zprávu z domova,
objevitelské nadšení pominulo, ale úžasná cesta trochu pomohla se smiřováním. Pomohli i naši noví přátelé Vlaďka s Jožkou, kteří nás sem vezli autem, a s kterými jsme se pak
celý týden ještě potkávali na cestách i u vínečka. Kratší procházkou navečer mezi barevnými vrstvami vyvřelin, a pohledy na bělomodrou běsnící vodu u útesů na poloostrově
Sao Lourenco jsme den zakončili.
Nechtěli jsme riskovat den v dešti, jako na hřebenovce a místo severní útesovky se nabídla krátká, vycházka na Pico do Facho - vyhlídka na Machico a letiště, v přístavní
restauraci se dalo lehce zhřešit u obrovské ryby na talíři, den jsme úplně nepromarnili.
Útesovka nám vyšla další den, shodou okolností zase s Jožkou a Vlaďkou. Autobus 113 nás zavezl na zastávku Pico do Facho,
kousek nad Machicem, šli jsme na opačnou stranu, než včera, tři kiláky po levádě mezi zahrádkami a políčky a pak nahoru do sedla.
Z něj už byl vidět modrý oceán a po pěšině zařízlé ve skále nad útesy, takřka vodorovné se dá dojít až nad Porto da Cruz.
V jednom místě bylo třeba projít po mokrých kamenech zajištěných pofiderním lanem nad strží, Aleně tam zvedli sebevědomí dva roztřesení mlaďasi v sandálech.
Potom už jsme viděli jenom její záda, spěchala, aby už měla nebezpečná místa za sebou. Ale na žádná už nenarazila. Nádherná, fyzicky nenáročná tůra s výhledy,
doporučuji ji jít stejným směrem jako my. V Porto da Cruz by se dala zakončit posezením v jedné z hospůdek u vody, autobusů do Machica a pak do Funchalu jezdí dost.
Poslední tři dny už jsme trávili poleháváním u našeho hotelu Orca praia, nebo kratšími procházkami. Rádi bychom se na Madeiru ještě někdy vrátili.