Kobylí
návštěva vinných sklípků a trochu jízdy na kole
Z některých našich akcí už ani zápisy neděláme, zážitky jsou si často podobné s minulými, ale na tomto výletě se událo několik neotřepaných příhod, které stojí za zapsání.
Nejkamarádštěji se projevil Robert, který sotva se sám otrkal, poslal místo sebe svoji ženu Janu.
Slibovali jsme si, že jí budeme věnovat víc pozornosti, aby se necítila v neznámé partě zakřiknutě, ale od prvních okamžiků bylo jasné, že to není třeba.
Zapadla, jako by byla s námi odjakživa. Nevím, jak se teď u nás znovu chytne Robert.
O zakřiknutost druhé nové dívky Kristýny jsme obavy neměli. Zpestřila nám noc nadšeným zpěvem a svým nevybíravým slovníkem, přes který se lehce dala přehlédnout její křehká dušička.
Druhý den nám elektronicky děkovala za hezký večer a pochválila naši partu.
Pár hádek už jsme v minulosti zažili, ale rvačku ještě ne. Co vím, nebylo to kvůli ženskejm, ale začalo to politikou, tu si budeme muset zakázat. Naštěstí skončila ve chvíli,
kdy začala a pan domácí Toníček nad tím mávnul rukou, že to prý k tomu patří.
Dobré náladě pomohlo zpívání a tanec u klavíru, druhý večer v Bořeticích zase přátelské popovídání.
Zlatým hřebem zájezdu byla půlnoční cyklojízda tří starých pitomců rozbahněnými vinohrady z Bořetic do Kobylí.
Víťa s Pavlem nedbali Boganova návrhu na jízdu po silnici a když zjistili, že měl pravdu, bylo už pozdě se vracet. K ubytovně přitlačili místo kol zablácené koule.
Dodnes se bojí potkat majitelku auta Noru, v jejímž autě se kola vezla.
Jo, a přes den jsme taky trošku cykloturistili.