Seděli jsme s Jirkou kdysi dávno celí nakřivo v úzkém proužku stínu od celty mezi našimi stany v Bulharsku u moře,
usrkávali zředěné místní stolní víno a slibovali si, že už nás u moře nikdo nikdy neuvidí. Před jedenácti lety jsem tento slib porušil, protože jsem to dostal od Aleny příkazem.
Od té doby jezdíme každý rok, a letos už mě tam dostala bez klacku.
Málem ho na mě vzala, když nás zavedli do stísněného pokojíku v hotelu Tara beach v letovisku Skala na Kefalonii,
při jeho výběru jsem totiž opomněl zkontrolovat, jestli má nějaký kuchyňský koutek.
Od chvíle, kdy zjistila, že se bez něj docela dobře obejdeme,
už jsme byli celý pobyt v líbánkách. Krásná pláž, procházky po okolí, plavání v moři, dobré jídlo, kolem nás samí příjemní lidé, úslužní, ale ne vlezlí,
hoteliér nás při pozdravu celý pobyt oslovoval křestními jmény. Při okružním výletě ostrovem jsme projeli hlavní město Argostoli, poznali pláž Myrthos,
kouzelné přístavní vesničky Fiskardo, Assos a Agia Effimia, jeskyně Dragorati, jezero Mellisani , klášter Agios Gerassimos a ochutnali místní vínečka.
Plážování jsme kombinovali s pěknými procházkami po kopečcích a prohlíželi si letoviska z výšky.
Dvanáct dní plných pohody a lásky.